Jako obvykle jsem ve skluzu v počítači leží měsíc staré fotky a já zjišťuji, že opět nemám čas na nic. U počítače trávím nespočet hodin. Snažím se věnovat dětem, zvířatům, fotím a čas letí. Vždy když zpětně najdu takovýto skvost co mě vezme za srdce, vím proč to všechno dělám. Jen mám někdy pocit, že těchto chvil je žalostně málo. Dnes mezi vařením, vybíráním vší z dětské hlavy a uklízením jsem se na chvilku zastavila a přenesla pár měsíců zpět a můžu říct ... je to nádherný pocit.
Žádné komentáře:
Okomentovat